Po tomto divadle se bouře alespoň na čas utišila. Vrchnost se zalekla možných následků, a když i druhého dne se ozýval ze šatlavy v zámku bolestný křik položivých a polomrtvých, sám vrchní poslal pro ranhojiče, aby dal na rány Nádeníčkovy, Kazdovy a Mlčochovy hojivou mast a trochu zmírnil jejich bolest. A skoro současně šla do Brna zpráva o vyšetřování kacířů a jeho výsledku. Tentokrát si brněnský soud pospíšil. Žádal, aby provinilci byli dodáni do Brna okamžitě. Vrchní ve vzteku a v rozpacích stál nad tímto listem: Kdo ho zavinil? Byla to přílišná horlivost pátera Mikuláše z Borkovan nebo snad židlochovského děkana? Což nevědí, že ti borkovanští rebelové jsou tak zřízeni, že není ani pomyšlení na jejich dopravu do Brna? Vrchní se ještě více zarazil, když za tři dny dostal z Brna dopis nový. Soud bere na vědomí, že není možno dopraviti obžalované k soudu, ale diví se, proč byli tak trestáni, když šlo o pouhé vyšetřování. Žádá, aby byl oznámen dráb, který trest prováděl, a kdo nařídil takové množství ran, když šlo o vyšetřování... Teprve za čtrnáct dnů se dostavili obžalovaní na Špilberk. Byl to stín statných mužů, kteří před měsícem vzdorovali násilí. Bledé, shrbené, nalomené přivezli je do Brna, protože by bývali nedošli ani z Klobouk do Borkovan, neřku-li přes 4 míle cesty. Tak tam stáli vedle sebe, Nádeníček, Mlčoch, Morava, Svoboda, Šebesta i Kazda. A vedle nich dráb Kopaňa i kloboucký šafář, aby vydali svědectví, co se vlastně v Kloboukách odehrálo. 177
RkJQdWJsaXNoZXIy NTQ1MzM3