„Nebudu trápit drába, jako u Nádeníčka. Drábe, přines teplé vody!“ Ze zámku přinesli velikou nádobu. Pára se z ní kouřila. Byla to vřelá voda. „Vlejte ji, té bestii kacířské, za koženky, aby cítila, co je rána lískovkou!" Když Mlčoch pocítil palčivou bolest na zraněném těle, zdálo se mu, že se tělo vaří. Koženými nohavicemi stékala dolů s vodou krev. „Na lavici s ním! A zase sto ran!“ Mlčoch zaúpěl bolestí, když po tomto druhém utrpení mu zase vlili vřelou vodu za koženky, a když dostal třetí sto ran a opět pocítil strašnou bolest, řval jako dorážené zvíře. Páter Mikuláš soptil vztekem, když na jeho otázky Mlčoch odpověděl jen zakroutěním hlavy a potom upadl v bezvědomí. Odnesli jej na pokyn farářův za Nádeníčkem do šatlavy. Byl to mizerný výsledek vyšetřování. Páter Mikuláš se vracel do Borkovan trpce zklamán. Psal židlochovskému děkanu, jak vyšetřování dopadlo, a žádal jej o radu, jak by si měl dále počínati. Zatím se lid v Kloboukách jitřil. Morkůvští odcházeli ze zámku s pěstmi zdviženými k nebesům. A v Kloboukách stáli lidé v zámku na nádvoří u šatlavy, aby slyšeli, co se děje s uvězněnými přáteli. Vlasy jim vstávaly hrůzou na hlavě. Mlčoch prý leze po zemi a volá, aby ho raději zabili, nežli dali mu takto se trápit. A Nádeníček jest v bez- 176 vědomí, snad se z týrání ani neprobere.
RkJQdWJsaXNoZXIy NTQ1MzM3