tu mladý Jura Svoboda, za ním malý, ale statný Jan Šebesta a vedle něho Josef Nádeníček, také malé postavy, ale rozhodných očí a pevných rysů ve tváři. A potom Stanislav Mlčoch a Jiřík Moravů, oba v poutech. A na konec vysoký, nezlomný Petr Kazda. Borkovanští byli vyvedeni na vyvýšené prostranství. Ve stínu smrků stálo panstvo. Před sedláky stála — stolice, příšerný náznak toho, co se bude díti. Borkovanský farář páter Mikuláš zahájil výslech Kazdův. „Našla se u tebe kacířská kniha. Odkud ji máš?“ Zástup ztichl. „Dostal jsem ji od Václava Horáčka ze Zbejšova u Šaratic. Ale ten již není ve Zbejšově. Prelát zá- brdovský jej dal odstranit.“ „A proč ho dal odstranit?“ „Stalo se to k vůli ohni. Horáček vyhořel a nemohl stavení znova vystavět.“ „Kde je nyní?“ „Nevím. Prelát ho propustil.“ „Proto ty se tak směle přiznáváš, žes dostal knihu od něho!“ Kazda mlčel. A opět na něho zaútočila otázka. „Víme, že nejsi v Borkovanech kacíř jediný. Kdo jsou ti ostatní, s nimiž držíš?“ „Nevím, koho bych měl jmenovat.“ „Tak ty nevíš? Musíme ti pomoci, aby sis vzpo- 172 mněl! Položte jej do derešu — a bijte, ale pořádně!“
RkJQdWJsaXNoZXIy NTQ1MzM3