„Půjdeme do kovárny.“ V začouzené místnosti byl prohledán každý koutek. „Odstavte kovadlinu!“ „Kopejte zde!“ Drábi zakopli dvakrát, třikrát, a narazili na dřevěný předmět A za několik okamžiků se objevila malá truhlice. V ní byla kniha. „Teď nepotřebujeme tvého svědectví. Stačí nám, co jsme našli. Kde je muž?“ Pobledlá Kazdová odpověděla: „Šel na Bošovsko, oře tam.“ Nemilí hosté odešli. A za necelou hodinu přiváděli drábi Kazdu do Borkovan. Potom se drábi rozběhli ještě do jiných stavení. A všude byl pláč a smutek. U Nádeníčků, Svobodů, Šebestů, Mlčochů, Moravů. Všem vzkazovali, aby se muži s nimi vypravili hned do Klobouk. Bude s nimi konán výslech. V úterý se lidé sbíhali do Klobouk. Nikdo neví, jak se dověděli, co se chystá, ale v několika minutách běžel celý zástup dolů ulicí „Ohavou“, — tudy se vodili odsouzenci na popraviště, — na náměstí a do zámeckého nádvoří, zastíněné vysokými smrky. A přišli i lidé z Morkůvek, Krumvíře, z Hostěhrá- dek, ano i z Brumovic. Jako by veliký dav cítil, že se bude odehrávati něco vážného. Ze zámku vyšel vrchní, provázen dráby, za ním farář borkovanský, farář kloboucký, a potom v poutech — jaká to podívaná! — borkovanští. To tedy byl onen výslech, k němuž byli předvoláni! Kráčel 171
RkJQdWJsaXNoZXIy NTQ1MzM3