tam ovčák Pavel Hájek. O tom dostal farář zprávu již často, ale nikdy se nepodařilo dopadnouti vinníky při činu. Oni jsou to, kteří svádějí jiné, a ovšem mají vedle sebe řadu stejně tvrdých kacířů, jako jsou Nádeníček, Šebesta, Pacas a ostatní. Děkan Krátký se zamyslil. Bylo třeba jednati rozhodně, ale opatrně, aby se tentokrát provinilci nerozutekli. Dlouho do noci hovořili oba duchovní starostlivě o svedeném lidu v kraji. Děkan vyprávěl, jak se mu podařilo kacířství v Židlochovicích vypleniti již docela. Jen blízká Nosislav vzdoruje, a není vyloučeno, že mají zdejší prašivé ovce oporu právě v nosislavských. Bůh sám ví, kde se béře síla a vzdor v jejich duších! Ještě večer byl vyslán tajný posel do Klobouk, aby vyžádal od vrchnosti asistenci pro zítřek. Měla přijití nenápadně, až budou Borkovanští v klidu. V pondělí se Borkovanští již dávno rozešli na svá Dole nebo na panskou robotu, když do Kazdova stavení vešel děkan s farářem a s dvěma dráby z Klobouk. Kazdova žena zbledla. Muž nebyl doma. Co si počne ve strasti, která ji čeká? „Víme, že máte schovány zakázané knihy. Kde jsou?“ „Nevím o žádných.“ Přes dvě hodiny trval výslech. A přes dvě hodiny prohledávali drábi celý dům. Nenašli ničeho. Děkan se zamyslel. Všechno prohledali, od půdy 170 do sklepa vše převraceli, ale nadarmo.
RkJQdWJsaXNoZXIy NTQ1MzM3