Jsou dnové zlí. Belzebub hodlá zkaziti dílo Kristovo. Ale tomu tak bylo již od dávných dob. Již národ izraelský trpěl v otroctví, trpěl pro své hříchy, ale také, aby se prokázala věrnost Božího lidu uprostřed národa převráceného. A Boží lid nesmí ztrá- ceti nikdy naděje. V doufání jest síla naše, praví Písmo. Ale musíme se stále vraceti ke Kristu, tomu Beránku Božímu, který snímá hříchy světa, aby nás posiloval svým duchem, abychom se nestali nevěrnými... Proto největším požehnáním jest pro nás svátá večeře Páně, a tu chceme dnes, ve chvíli soužení, slaviti ke své posile... Musíme Bohu vyznali svůj hřích, aby se nad námi pro Kristův kříž slitoval... A musíme společně přijímati chléb a víno Páně, abychom potom dovedli společně vzdorovati Antikristovi... Slova Stránského končila modlitbou, při které všichni padli na kolena. Mužové se nestyděli za své slzy. Cítili svou slabost, svou hříšnost — a vyznávali celým srdcem, že jediné Bůh je může dostatečně posíliti, aby ve svém boji nepodlehli... A na konec se společně hlasitě spojili v dušené modlitbě Otče náš... A zapomněli, že před nimi stojí muž v prostém šatě, jako byl jejich. Kazatel Stránský drží před jejich zrakem chléb a vznáší malý kalich... A jeho ruka ulamuje z chleba a dává každému z nich, a podává kalich Páně, který jim připomíná Páně krev, prolitou v největším utrpení za spásu světa na kříži Golgatském... Hodiny plynou, a Stránský hovoří, posiluje je, znovu a znovu se s nimi modlí; mužové se mu 13
RkJQdWJsaXNoZXIy NTQ1MzM3