Vrchní Trauer zuřil. Tuto pohanu mu působí farář, který podléhá milostivé vrchnosti jako patronu kostela klobouckého? A nevidí, jak za jeho vedení farnost pustne a jak si hledí hospodářství a lakotí, místo aby se staral o své stádce? Odpověď vrchního na dotaz z Brna byla dlouhá. Obsahovala daleko více, nežli nač se hrdelní soud ptal. Jest sice pravda, že vrchní nebyl při vyšetřování tajných evangelíků, ale byl tehdy jinak zaměstnán úředně. Pokládá za svou povinnost upo- zorniti vysoký úřad, že na tvrdošíjnosti kacířů v kloboucké farnosti nese také velikou vinu sám farář Tichan. Kostel je velmi špatně vypraven, a farář se nestará, aby byl opraven. Sešlé zdi kostela, špatná roucha a nečistota málo lákají váhající duše. A nade všechno, farář si neumí získati nikoho laskavostí. Je surový, mluví neslušně, bije. Tím budí odpor i katolíků věrných, protože i k nim je stejně hrubý, jako k farníkům zbloudilým. Zase přišla do Klobouk komise, a lidé se zalekli. Jaké bylo jejich překvapení, když z otázek pánů z Brna vycítili, že nechtějí slyšeti žaloby na kacíře, ale zvěděti, jak se knim chová farář Tichan! S počátku byly jejich odpovědi vyhýbavé, ale potom led roztál. Přicházeli jeden po druhém a svědčili, jak se s nimi na faře zachází. Vyprávěli o surových nadávkách, o bití. Přišla i žena Mrázkova, jejíž muž byl na Špilberku a čekal na rozhodnutí soudu. Dosvědčila, že farář jí dal políček, když prohledával dům, slídě po kacířských knihách. 159
RkJQdWJsaXNoZXIy NTQ1MzM3