naděje? Mají odejiti — anebo vytrvati, až přijde chvíle svobody a vzejde nový den? Připomínají si slova Písem, zvláště ze zajetí lidu izraelského v Babylóně, a ze služby otroctví v Egyptě. Ale všichni cítí: jest nám potřebí pomoci, posílení a povzbuzení. Zatím se nad Olešnou snesla noc. Hosté sedí u stolu, kde jim starostlivá Balabánová předkládá chléb, mléko a máslo, vše, co selská domácnost může podati. A potom ještě jednou se Balabán přesvědčuje, že není nebezpečí. Pes na dvoře jest puštěn z řetězu, dveře jsou pevně zavřeny, okna zastřena, u domu stojí v potají stráž, aby dala hned znamení, kdyby se blížilo nebezpečí. Balabán přistupuje ke skříni — a odstavuje ji. Za ní se otevírají dveře — a z nich vystupuje mladý muž — Daniel Stránský. „Buďte vítáni, drazí bratři v Kristu, bratři u víře Beránkově!“ Jednomu po druhém podává ruku. S některými se vítá jako se známými. Byli návštěvníky jeho služeb Božích ve Sloupnici, a nejednou v jejich domácnosti, netušen okolím, podával jim zvěst evangelia, přinášel duchovní posilu a potěchu. Ztlumeným hlasem se dává do hovoru. Žasnou, jak je všechny zná. Ptá se, co dělají „tajní“ bratři v Daň- kovicích, ptá se Rovečských, zda se stýkají s Oleš- nickými. A překvapuje Hamříka, když jmenuje bratry z Velkomeziříčska a ptá se na jejich věrnost a jejich boje. Přítomní tisknou jeho pravici a vyptávají se. 12 Opakuje, co řekl při svém příchodu Balabánovi.
RkJQdWJsaXNoZXIy NTQ1MzM3