nezlomil povolnost kacířů, kteří projevili ochotu, učiniti pokání. Výslech trval dlouho do večera. Když se sedláci vraceli z fary, hrály v jejich tvářích rozpaky. Bylo jim všem uloženo jiti ke zpovědi a pomodliti se růženec; Pavel Matula, u něhož byla dokonce nalezena kacířská kniha, měl jiti ke zpovědi a k přijímání a pomodliti se růženec třikrát. Znali se příliš dobře a věděli, že to nepomůže, Ale budou míti aspoň na nějakou dobu pokoj... V neděli 10. listopadu 1754 se konaly slavnostní služby Boží. Byl sychravý den, mlha se vznášela nad Klo- boukami, listí na lipách u kostela již opadávalo. Po náměstí se hrnuly zástupy do chrámu. Ženy šly v krojích, muži v koženkách a někteří i v kožiších, srstí obrácených vzhůru. Ve staveních zvědavě hleděli tu muž, tu žena, zda obrácení kacíři půjdou do kostela a jak se budou tvářiti. Vzácná podívaná! Však to trvalo dlouho, než se zjistila jejich stopa, a ještě déle, nežli změkla jejich tvrdá hlava! Zvláště farář Tichan očekával obrácené ovce. Mužové nějak dlouho nešli. Konečně vidí jejich postavy; se zraky sklopenými přistupují vchodem do chrámové prostory, v čele vysoký Martin Matula, vedle něho malý, snědý Šebesta, a potom ostatní. Pojednou se tvář farářova stáhla z radostného vzrušení v hněvivé zklamání. Bylo jich jen pět místo pozvaných osmi. Kdo schází? Viděl hned: nepřišel Tomáš Jedlička, Antonín Krhánek a Josef Matula. Že vzdoruje Matula, faráře neudivovalo. Nebyl ani na výslechu na faře. Ale Jedlička a Krhánek? Jak 153
RkJQdWJsaXNoZXIy NTQ1MzM3