IGNÁC STOLZ. (1761) Slavkovský knihař Ignác Stolz se třásl jako osyka, když jej přivedli z vězení na zámek, kde ho čekal slavkovský pan vrchní s důstojným panem děkanem. Bylo viděti, že nemá dobré svědomí, ačkoliv si hleděl jen svého řemesla a okázale dával najevo, že po křtu se stal z něho pravověrný křesťan. Každému rád posloužil, a bylo až ku podivu, kolik lidí si dávalo u něho vázati knihy v této době, kdy byla nouze a četlo se málo. Ale právě to přivedlo milostivou vrchnost na stopu jeho zločinu. Něco za tím muselo být, že k bývalému židovskému a teď katolickému knihaři chodili lidé až z daleka. Včera u něho vykonali prohlídku — a našli knihu vpravdě kacířskou a nebezpečnou, kterou svátá církev dávno zatratila. A vázal-li Stolz knihu tuto, jistě jich vázal dříve více. Vrchní vycítil, že stojí před ním muž, který nebude dlouho klásti odpor. „Nenadál jsem se, že budeš zneužívali milosti, které se ti dostalo. Svatá církev tě vyvedla z bludů židovských, přijala do svého lůna, a ty sloužíš proklatému kacířství. Víš, co to znamená?“ „Milostivý pane, nikdy jsem knih kacířských nečetl. Jako je Bůh nade mnou, neznám z nich ničeho!“ A Stolz se v pokoře hluboko sklonil před vrchním. „O tom teď nebudeme mluviti. Možná, že ti 146 pomůžeme k přiznání. Ale i kdybys knih nečetl,
RkJQdWJsaXNoZXIy NTQ1MzM3