„Kdo by byl dnes pravověrný? Žádný český člověk nikdy nebyl od doby Husovy pravověrný. V každém je kus toho našeho kacířství. A vrchní přece pochází po rodičích z nás. Ještě jeho praotec pracoval na panském, potom otec byl drábem — a odtud to již šlo. Často však bývá poturčenec horší Turka.“ „Kdyby tak Maťátko věděl, co se stalo, ještě dnes by nám prohledal stavení do poslední skuliny.“ Takový byl rozhovor hostických sedláků. Zatím pan Žalkovský sestavoval s vrchním odpověď na žalobu Maťátkovu. Byla stručná, ale rozhodná. Pan Žalkovský zdůrazňuje, že je to po prvé, co farář v Litenčicích žádá, aby mu hostičťí dodávali povozy. Učinil tak jediné on, pan páter Maťátko, ale žádný z jeho předchůdců. Ukládá tak hostickým nová břemena. Poddaní byli prý k panu Žalkovskému předvoláni a dosvědčili, že nikdy před tím povozů nedodávali. Dávají faráři pravidelně desátek, a tím jsou beztoho dostatečně zatíženi. Nemohou proto této nové dávky splniti. Císařsko-královská representací a komora tentokrát příliš nespěchala. Konsistoř v Olomouci dostala její odpověď za čtvrt roku. A když farář Maťátko dostal její vyřízení, vybuchl v bezmocný hněv. Pánové v Brně žádali, aby zjistil v matrikách, zda poddaní v Hostících kdy dodávali jemu povozy. Jeho pře byla ztracena. 145
RkJQdWJsaXNoZXIy NTQ1MzM3