do domu drábi, ale jak je odbyl: nechť mu dokáží, že nebyl večer doma a že nespal... Byly to ovšem potom těžké doby, které prožil. Ale jak mu Bůh pomáhal v nebezpečí! Prohlídek bylo u něho vykonáno bez počtu. A zase mu některé utkvěly v paměti. Přenášel knihy z jedné skrýše do druhé, aby nevzbudil podezření slídilů. K žádnému místu již neměl plné důvěry. Zůstalo jen jedno místo — včelín; tam se cítil vždy bezpečným. Jednoho dne se tam vkradl se dvěma balíčky. Pozorně prohlédl kláty, které zde stály v řadě. Bylo jich pět, všechny staré, ale dosti pevné. Ve všech byly včely, někde silné, jinde slabší. Pavel odsunul u prostředních vložku, která nahrazovala dvířka. Objevilo se za ní včelí dílo, prázdné, bez medu, ale přece dosti osazené včelami. Za okamžik Pavel vyřízl plást první, pečlivě jej postavil na včelíně, aby se včely nepobouřily, vyřízl plást druhý, potom třetí, čtvrtý, a včely pozorně smetl perem z husího křídla. Do otvoru V úlu položil balíček: byly v něm knihy. A před balíček potom postavil zase plást prázdného díla, a zasadil do otvoru vložku, jak byla dříve... A za dva dny přišla prohlídka, nejhorší, nejtvrdší ze všech, které prožil. Celý dům byl prohledán, na zahradě se kopalo, ve chlévě byla podlaha vytrhána, ale nenašli ničeho. Konečně farář přišel do včelína. Dal otevřít první úl — ale dále se nedostal. Celý roj se vyřítil na vetřelce, a včely bodaly faráře, dráby, ano i samého Pavla, který stál opodál. Ten se však nebránil, a na tváři jeho po- 135
RkJQdWJsaXNoZXIy NTQ1MzM3