ději a odhodlanost v boji, vedeném po pět generací. Tak to trvalo několik let, a Pavel děkoval Bohu, že za celou tu dobu neodpadl z jeho přátel, scházejících se na shromážděních, ani jediný. Tím větší byla zloba faráře ve Velké. Jeho návštěvy se stávaly vždy nenadálejšími; nikdo si nebyl před ním jist. Zkoušel každého, sledoval jej sám a dal sledovat svými nohsledy, konal prohlídky v domech, vyzvídal na dětech. A Pavel i ostatní cítili, že jest to jen otázkou doby, kdy budou dopadeni. Mrak se vznášel nad nimi — měli pouze přání, aby nebyli zlomeni, aby ten, kdo bude přistižen při kacířství, nedal se zastrašiti a svou slabostí neuvedl jiné do pokušení. Velikou posilou byly jim návštěvy kostelů v Uhrách. Pavel se vypravil dokonce až do Kyšulvád k Pešti a zúčastnil se tam večeře Páně. Bylo o něm známo, že zná všechny kostely v pohraničí a že kazatelé na Slovensku v něm vidí svou mocnou oporu, ať již byli luterského nebo kalvínského směru. I farář ve Velké to věděl: Ploš- tička nebyl již v kostele řadu leť, zatím co jiní se tam ukázali alespoň o svátcích. Faráři bylo stále jasnějším, že vítězství církve v Javorníku závisí na tom, zda se podaří přistih- nouti a lapiti Pavla při činu, při tajném shromáždění. Stalo se tak jednou večer u Minaříků. Mlýn šel na plné kolo, aby ztlumil zpěv, kterým se šalanda ozývala. Venku byla postavena stráž. Pojednou se otevřely dveře a do šalandy vkročil se třemi dráby farář z Velké. Ještě se nedovedl 133
RkJQdWJsaXNoZXIy NTQ1MzM3