nežli v Přítéři. A tento zevní rozdíl rozhodl. Když se vrátil, měli přívrženci kalvínství v Javorníku o jednoho stoupence více. Nebyl však tak bojovný jako bratři Bartošové, nikdy se nedával do hádek s Minaříky, a trvalo to dlouho, než se jim přiznal k veliké změně, jež u něho nastala. Proto hleděly k němu obě strany s úctou a důvěrou. Již dříve našel cestu do jejich srdcí; i nyní dovedl nalézti vždycky, co je spojovalo. Snad vzpomínal na svého otce, který mu tyto společné věci kladl na srdce v prvých začátcích jeho vývoje... Vliv Pavlův se záhy projevil. Ve mlýně Minaří- kově se konalo nejedno shromáždění za jeho vedení, a nikdo si neuvědomoval, že tento vůdce ještě nedávno neměl jasno ve svém nitru. Ale ještě zvláštnější bylo, že přicházeli i kalvinisté i luteráni, a že všichni zpívali se stejnou horlivostí, modlili se a sdělovali si, jaké vedou vnitřní boje. Bylo to něco dojemného, když se některý rozhovořil, jak jej Bůh vedl, aneb když si vyprávěli navzájem o svých pokušeních a nesnázích víry. Nehádali se, i když se jejich názory různily. Jejich pohled byl obrácen k budoucnosti, zvláště k mládeži. Jako těžký balvan ležela na nich otázka: Vydrží mladé pokolení? Nebo propadne svodům? Nezaprodá svého přesvědčení? Neřekne, že jest lepší pohodlí těla nežli čistota svědomí? Počet věřících se netenčil. Dokonce občas přibyl k Minaříkům i nový tajný vyznavač, dobře doporučený a uvedený některým z „bratří“. A tito noví 132 členové tajné rodiny znamenali vždycky větší na
RkJQdWJsaXNoZXIy NTQ1MzM3