Jiskry v temnu. František Bednář

„Víš, co se mně na něm nejvíce líbí? Jak stále hledá. Jiný by na jeho místě se spokojil tím, co ví, a co má, ale Pavel nikdy nemá těch duchovních statků dost.“ „Já zas si na něm vážím, jak jest bratrský ke všem. Všichni si ho musíme vážit, všichni ho musíme milovat.“ „Podívej se“, obrátil se Pavlinec k Matějkovi, „Pavel byl vychován lutersky, ale potom se oddal církvi reformované. Nikdy však nepřestal být dobrým bratrem těm, kdo jsou i dnes luteráni. Někteří z nich mu to měli za zlé, že se od nich odvrátil, ale pak poznali, jak se krásně snáší se všemi. A při tom jak je pevný! Neustoupí od svého, když se dá do hádky!“ „Je to pro nás velké neštěstí, že se takhle dělíme. Podívejte se, je nás zde hrstka, se všech stran po nás pasou, pomalu by nás špehovali honícími psy, ale my se ještě při tom dělíme a tříštíme. Vždyť mnohý z našich už ví z toho evangelického náboženství příliš málo; rozcházíme se v tom, zda má být v kostele kříž nebo zda se při svaté večeři Páně má podávati chléb kvašený nebo nekvašený. Ale tak se mně zdá, že pomíjíme ty větší věci ze zákona. Rád bych věděl, zda ti katolíci skutečně věří jednostejně. Vždyť v srdci každého z nich jsou pochyby, ale v útoku proti nám jsou všichni zajedno.“ „To je právě krásné na Pavlovi, že je dnes sice, jak se říká, kalvinista, ale i k luteránům se chová krásně. Víte, co mne napadá? Ten Pavel snad vzpo- 122 míná, že bychom měli být všichni velikou církví

RkJQdWJsaXNoZXIy NTQ1MzM3