Když jel povoz mimo faru, pohlédli někteří do oken. Stál tam farář a zahrozil na ně pěstí. Usmáli se a neodpověděli. Již zmizela Nosislav a povozy se vlekly k Žid- lochovicím. Drobný zvolal: „Zastavte! Mám zde něco vyřídit!“ Seskočil s vozu a rychle kráčel k zámku. Vrchní byl udiven, když vstoupil sedlák, připravený na cestu. „Milostivý pane, já jsem vám ještě nepoděkoval. Nikdy vás nezapomenu. Hospodin řídil vaše srdce, když jste o nás rozhodovali. A prosím Boha, aby vám to odplatil tisíckrát. Bůh řiď vaše srdce i v budoucnosti! Prokázal jste milosrdenství Božím lidem — a to vám bude přičteno na posledním soudu k dobrému. Nechci odejiti, abych vám toto neřekl. Buďte zde s Pánem Bohem. Ti nevěřící věří — a jejich víra nebyla zklamána...“ Vrchní mu podal ruku. „Již dobře, jsem rád, že jsem vám mohl pomoci, Drobný. Pamatuj, že někdy vrchnost musí dělati také to, co dělá nerada. I my jsme podrobeni zákonům, ať s nimi souhlasíme nebo ne. Pozdravuj ostatní — a někdy si na mne vzpomeňte. I já si na vás rád vzpomenu...“ Vozy se pohnuly dále na jih. V okně kdosi zamával rukou. Byl to vrchní. 120
RkJQdWJsaXNoZXIy NTQ1MzM3