né snahy o obrácení kacířů! Může vrchnost ještě zapírati, že vlastně podráží nohu svaté církvi? U Jelínků se světnice naplnila tajnými evangelíky. A ještě přicházeli noví a noví. Někteří stáli v síni, ano i na zápraží. „Bratři, buď jméno Páně pochváleno a velebeno odsavad až na věky! Jsme svobodni! Vrchnost nás propustila — smíme do Uher!“ K udivení všech Jelínek se prodral zástupem a odešel kamsi ven. Shromáždění zatím mlčelo v hlubokém dojetí a radostném vzrušení. Nikdo nebyl schopen slova. A již zde byl Jelínek opět. V ruce držel bibli. Postavil se do středu ostatních a světnicí zazněla slova, přerývaná vzlykoíem radostného pláče: „A nyní se nebudu muset s tebou, mé drahé Písmo, skrývat — nebudu se muset za tebe stydět, budu moci tvé slovo vyznávat — — — ach Bože, Bože, jaká to radost----------nový život začíná nám všem, nám i našim dětem...“ Oko nezůstalo suché. V některém však byl hluboký smutek. Odejde osm rodin, zůstane jich zde přes dvě stě. Co bude s těmi, kdo zůstanou? Dlouho do noci se hovořilo. Přešlo se na otázky, jak to bude s prodejem a jaké starosti budou se stěhováním. Ale do nich padlo slovo: „My si koupíme vaše věci. Nenecháme vás ožebračit lichváři, kteří by těžili z toho, že své jmění prodat musíte...“ 118
RkJQdWJsaXNoZXIy NTQ1MzM3