„Jací bychom byli křesťané katoličtí, kdyby to bylo jen na oko?“ „Nejprve byste byli katolíky jen na oko a potom doopravdy, až byste poznali pravdu svaté církve.“ „Milostivý pane, jak bychom se mohli stati dobrými katolíky, když nás jen stále týrají a nám spílají? Víte dobře, jak proti nám zakročuje velebný pán... Před měsícem dokonce vynadal i drábům, že nebyli na nás dosti přísní. Tak si nás církev nezíská nikdy.“ Vrchní neodpověděl. Otevřenost sedláků učinila na něho zřejmě hluboký dojem. Vzpomínal, jaké má stále nepříjemnosti s nosislavským farářem a židli- chovským děkanem. Dokonce učinili na vrchního udání, že prý jest málo přísný a málo dbá povinností katolického křesťana. Hovor zahájil zase Houser. „Milostivý pane, naše víra jest něco tak jiného nežli katolická, že se nemůžeme změnit, když nevidíme, že na druhé straně je pravda. Já se nikdy v kostele nemohu modlit. Nerozumím tomu, co velebný pán říká. Doma si čtu v našich knížkách, a tam je něco zcela jiného. Nikdy nekleknu před obrazem nebo před křížem, protože se modlím k Bohu neviditelnému a k Pánu Ježíši Kristu, který je také neviditelný. On je hlavou církve. Od nepaměti jsme se učili od otců, že jsou jen dvě svátosti. Nehněvejte se na nás a mějte slitování. Jak se můžeme modlit k něčemu, čemu nevěříme? To by nás sám Pán Bůh musel trestat. Nebereme ve zlé sousedům, že jsou 110 katolíky. Nikdy bychom jich nenutili, aby byli jako
RkJQdWJsaXNoZXIy NTQ1MzM3