vění Jiřího. A zase jí svěřoval svá tajemství srdce. Jde ji prosit, aby dala svolení ke sňatku. Našel dívku, která jest opravdu zbožná a upřímného luterského přesvědčení. Nebude-li maminka míti ničeho proti tomu, tedy by se spojil s Annou navždy podle vůle Boží, a jistě ani tatínek by nečinil námitek. Až přijde do Příteře, Jiří jej s Annou seznámí... A na dovršení všeho vyňal odkudsi z hluboké kapsy kabátu knížku: „Ušetřil jsem si něco peněz a přinesl jsem vám Písmo svaté. To je náhradou za to, co jsem od vás dostal... Té naší bible Páně bych se nezřekl za nic na světě... Když mně bývalo smutno, vždycky jsem se z ní těšil a vzpomínám si, jak ji mívala v rukou maminka...“ Hodiny plynuly a matka si vzpomněla: „Jiří, já tu s tebou hovořím a tys jistě hladový! Jaká jsem to bláhová ženská, že jsem zapomněla dáti ti něco na občerstvení...“ A potmě šla do přístěnku, přinesla chléb a máslo, trochu mléka, a Jiří ji pochválil: „Ještě nikdy mně tak nechutnalo jako dnes...“ Bylo již k ránu, když se rozcházeli. Jiří cítil, že jeho návštěva vyzněla trochu jinak, než si představoval, ale byl Bohu vděčen. Chtěl načerpati útěchy pro sebe, a viděl, že ji dal matce. A právě tím se cítil posílen, jako nikdy v životě. Matka i otec mu žehnali. Věřili, že volil dobře; věděli, že jeho otázka, zda svolují k ženitbě, byla jen formou a záminkou. Srdce matčino dobře vycítilo, že Jiří přišel za ní... 101
RkJQdWJsaXNoZXIy NTQ1MzM3