tento silák laskal se svou matkou jako malé dítě, hladil ji po tváři, líbal ji i její ruce. A matka přijímala to všechno jako balsám a déšť lásky na vyprahlou půdu svého trpícího srdce. Za chvíli seděli spolu u stolu, ruku v ruce a hlavu k hlavě, s dušemi spojenými ve vděčnosti a důvěře, že se mezi nimi nic nezměnilo. Vzbudil se i otec a vstal i Martin. Jiří vyprávěl, jak se mu daří od té doby, co se setkali naposled. Jeho vzrušení se utišilo a zase zde byl muž z ocele, odhodlaný ke všemu, kde šlo o jeho ducha. Sice jen šeptal, ale rodina slyšela jeho pevnost. Od posledního setkání byl nejednou v nebezpečí, ale Pán Bůh jej chránil, ano vysvobodil slavně... Nejvzrušenější chvíle zažil ve Vrbovcích. Mluvilo prý se o náboženství a byli tam také někteří Moravané; vtom však, ani neví, jak se to stalo, se několik mužů vzchopilo a zmocnilo se ho: jest to prý uprchlík a postarají se o to, aby ho vrchnost vydala na Moravu. Stál zde proti přesile a nenadál se tohoto úskoku. Ale vtom již zde byli mužové jiní, statní, známí i neznámí, a došlo ke rvačce; když se vzpamatoval, jeho pronásledovatelé utíkali kamsi do dálky a přátelé mu s úsměvem pravili: „Nebude to tak lehké, aby tě někdo dostal na Moravu k soudům. Žádné násilí jim nepomůže...“ Tehdy viděl, že tito lidé ve Vrbovcích jsou již jiní nežli v Javorníku. Nebyli tak zlomení, nebáli se, věděli, co jest jejich právo, a dovedli si je uhájit... 100 Se zatajeným dechem naslouchala matka vyprá
RkJQdWJsaXNoZXIy NTQ1MzM3